Nové začátky, nové konce
Nové začátky, nové konce
Teď v sobotu jsem zažil toho víc, než moje oko vidělo. Myslím si, že bych měl zasáhnout k něčemu, co mi šlo proti srsti. Ale já jsem se jen naštval. Moje drahá sestřička slavila svých osmnáct let života. Já jsem ji slíbil, že dorazím a svůj slib jsem dodržel. Zábava byla velkolepá, seznámil jsem s mnoha mladými lidmi, kteří byli přátele oslavenkyně. Strašně moc mi udělalo radost, že jsem se konečně odvázal a šel do společnosti.
Když byl skvělý večer, kde jsem s oslavenkyni protančil na pár písniček od Chinaski, nebo Ruelle, tak jsem měl dobrou náladu. Pak jsem s moji drahou sestřičkou udělal i fotky, aby měla na co vzpomínat. Můj mobilní telefon umožnil nám udělat aspoň pěti selfie fotek, kde nás vyfotila jedná naše známá. Bylo to krásné, věděl jsem proč jsem vyrazil zrovna do Bransouz, kde oslava byla.
Jenže ne všechno bylo tak krásné, dva průsery do deseti minut. První z nich byl jeden kamarád, který se zamkl na pánském záchodě, který to s alkoholem asi nezvládl, druhý byl komplikace. Oslavenkyně z toho byla naštvaná, ale další nastal, kdy se to tam zbytečně rozvířilo. Moje sestřička se bavila, ale její přítel byl takový podrážděný, dokonce si promluvil se mnou. Chtěl vědět, proč jsem na něj naštvaný, ale já mu to vyvrátil, varoval jsem ho, jestli ji ublíží, tak budu na něj hodně naštvaný. Když jsem mluvil pak s ní, ptala se, co ode mě vyzvídal. Já ji řekl pravdu, ale víc jsem se nezaobíral. Tančil jsem, bavil se, ale najednou vidím, že běží někdo ven. Říkáš si, to nic nebude, ale když vidíš že je to někdo, kdo je ti blízkým, tak jdeš za ním.
Vidím bitku, ale nevidím ji detailně, jen pak brečí moje drahá sestřička, která je nešťastná, protože údajně dostala po hubě, ale abych nechodil kolem horké kaše. Chtěl jsem ji dát své rameno, ale někdo mě předběhl. Já jsem chtěl jít za ní, ale nešlo to.
Přemýšlím, zda jsem měl jednat i já. No ve své filozofii myšlenky mi chodí směr pacifismus. Jenže málem se probudilo mé minulé já, to jsem se probudit takto nechtěl, aby moje sestřička mě viděla v ráži. Dýmám svými duševními bublinama, kde najít slova k dalším věcem. Osud mi nahrál epickou melodii od C21FX- Blood Red Roses, kde zpívá v poslední sloce této epic tento text:
Všudy přítomen je její hněv,
V zahradách smrti, o něž pečuje,
Pomsta je její jediný svěřenec,
Vyvaruj se trní krvavé růže.
V tomto jsem hledal své pochopení, kde byl vztek na místě, ale cloumalo mě se pomstít, ale také vyslechnout každého zúčastněného, protože už jsem měl dost naštvanou náladu. Bohužel jsem se utopil ve svém vzteku. pomohl jsem své sestřičce, že jsem ji donesl tašku s jejími věcmi. Někdo by si měl uvědomit, že pokud se chová jako prase, nezmění se. A nyní chci být sestřičce každým dnem na blízku, kde ji budu na dálku podporovat, aby ona v této těžké chvíli dokázala mít radost ze sebe.
Hledal jsem jak najít své myšlení v tomto příběhu, ale našel jsem ho v závěru, kde jsem našel východisko. Najdi naději ve svém srdci, protože ty musíš být ten, co rozhodne na čí stranu budeš přikloněn. Každý musí umět přemýšlet v následcích svých drahých činů, kterých musí umět litovat, ale také se z nich se umět poučit. Kde našel člověk naději, tam najde i pochopení. Nenechej svůj vztek ovládnout do výše, kde už to nevyřešíš. Snaž se najít to dobré
"Přemýšlej člověče, kde si sám udělal v životě chybu, když ji najdeš pouč se z ni."
Poznámka autora
Toto filozofické myšlení je založeno na jedné události, kde chci poukázat, že mi není lhostejné, když někdo ubližuje druhému ať fyzicky nebo psychicky.
Odkaz na Epic: https://www.youtube.com/watch?v=hosCuzo6JKo